Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Hneď na začiatok poviem, že táto polhodinová demonahrávka ma vcelku dosť prekvapila. Šesť skladieb v podaní viac-menej neznámeho kvarteta zo Štúrova som otočil veľakrát a hovoril som si, „ak takto na Slovensku vie hrať a znieť začínajúca plus-mínus deathmetalová kapela, tak to tu s extrémnymi žánrami až tak z kopca nejde. Síce vlastne klasika, ale v 90. rokoch by to bola bomba, čo sú toto vlastne za ľudia?“ Nasledovalo ďalšie prekvapenie, prinajmenšom polovica zostavy je v už dosť zrelom veku a jej hudobnícke začiatky sa datujú do polovice 90. rokov ku kapele DESOLATE. (Nič také si z tej doby nepamätám a to si trúfam povedať, že som mal vtedajšiu scénu celkom zmáknutú.) Po roku 2001 prišla 15-ročná pauza a po nej znovuzrodenie v podobe IMPROBUS.
„Retribution“ z tohto roku je prvým výsledkom spolupráce Romana Macaláka (basa, vokál), Vojtecha a Richarda Németovcov (gitary) a Szilárda Kurdiho (bicie). Ako vstup na scénu pripravili vysoko nadpriemerný materiál, mať o dve skladby viac, môže ísť do sveta ako presvedčivý debutový album. Najprv vybavím zvuk, je vskutku vydarený, profesionálny, hutný, výrazný a živý. Hudobne kov smrti, klasický 90-kový, s citeľným podfarbením thrashom, ale povedal by som, že tam, kde sú súčasní kedysi ortodoxne deathmetaloví VADER posledných cca desať rokov death/thrash na 60/40 percent, to IMPROBUS majú v pomere cca 80/20. Jednoducho prevládajúca deathmetalová hutnosť a drvivosť ošľahnutá thrashmetalovou útočnosťou a živosťou. Skladby sú naozaj šťavnaté, majú solídny drive, vystrieda sa v nich kopa chytľavých riffov, nešetrí sa ani vyhrávkami, melódiami a celkovo tu dostávame pekne vyladenú nálož priamočiarosti, agresivity, techniky i atmosféry. Silnou stránkou sú dobre nafrázované vokály, v hĺbkach zľahka pripomínajúce aj Karla z BOLT THROWER. K nim vyššie revané polohy, všetko v pohode zrozumiteľné. Celkovo jednoznačne odporúčam, je to skôr ostro kopajúci tvrdý metal než nejaké extrémne zverstvo, ale v každom prípade kvalitná vec.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
Tento projekt táhne především charakteristický vokál Donovana Melero z HAIL THE SUN, což ve spojení se Sergio Medinou z ROYAL CODA znamená ono emotivně bolavé ukřičené post hardcore inferno, které odkazuje k domovským skupinám obou zmíněných hudebníků.
Rakouská brutální parta si za tematickou oblast své tvorby vybrala sériové vrahy. Je tedy asi logické, že těžiště i jejich třetího alba je deathgrindový nářez. A je to slušná porce třeba pro příznivce belgických ABORTED.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.