THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Hneď na začiatok poviem, že táto polhodinová demonahrávka ma vcelku dosť prekvapila. Šesť skladieb v podaní viac-menej neznámeho kvarteta zo Štúrova som otočil veľakrát a hovoril som si, „ak takto na Slovensku vie hrať a znieť začínajúca plus-mínus deathmetalová kapela, tak to tu s extrémnymi žánrami až tak z kopca nejde. Síce vlastne klasika, ale v 90. rokoch by to bola bomba, čo sú toto vlastne za ľudia?“ Nasledovalo ďalšie prekvapenie, prinajmenšom polovica zostavy je v už dosť zrelom veku a jej hudobnícke začiatky sa datujú do polovice 90. rokov ku kapele DESOLATE. (Nič také si z tej doby nepamätám a to si trúfam povedať, že som mal vtedajšiu scénu celkom zmáknutú.) Po roku 2001 prišla 15-ročná pauza a po nej znovuzrodenie v podobe IMPROBUS.
„Retribution“ z tohto roku je prvým výsledkom spolupráce Romana Macaláka (basa, vokál), Vojtecha a Richarda Németovcov (gitary) a Szilárda Kurdiho (bicie). Ako vstup na scénu pripravili vysoko nadpriemerný materiál, mať o dve skladby viac, môže ísť do sveta ako presvedčivý debutový album. Najprv vybavím zvuk, je vskutku vydarený, profesionálny, hutný, výrazný a živý. Hudobne kov smrti, klasický 90-kový, s citeľným podfarbením thrashom, ale povedal by som, že tam, kde sú súčasní kedysi ortodoxne deathmetaloví VADER posledných cca desať rokov death/thrash na 60/40 percent, to IMPROBUS majú v pomere cca 80/20. Jednoducho prevládajúca deathmetalová hutnosť a drvivosť ošľahnutá thrashmetalovou útočnosťou a živosťou. Skladby sú naozaj šťavnaté, majú solídny drive, vystrieda sa v nich kopa chytľavých riffov, nešetrí sa ani vyhrávkami, melódiami a celkovo tu dostávame pekne vyladenú nálož priamočiarosti, agresivity, techniky i atmosféry. Silnou stránkou sú dobre nafrázované vokály, v hĺbkach zľahka pripomínajúce aj Karla z BOLT THROWER. K nim vyššie revané polohy, všetko v pohode zrozumiteľné. Celkovo jednoznačne odporúčam, je to skôr ostro kopajúci tvrdý metal než nejaké extrémne zverstvo, ale v každom prípade kvalitná vec.
7,5 / 10
Vydáno: 2020
Vydavatel: Slovak Metal Army
Stopáž: 30:53
-bez slovního hodnocení-
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.